Otravují mě letáky a slevy. Jsou jich plné schránky, výlohy i e-maily. Většině Čechů to zřejmě nevadí. Naopak. Jsme závislí na slevových letácích. A je to ekologická katastrofa. Abych to dokázal, provedl jsem menší terénní výzkum

Jediná domácnost posbírá za měsíc přes 100 metrů čtverečních letáků

barca2
Pět domácností posbírá za rok letáky v celkové ploše odpovídající výměře fotbalového hřiště FC Barcelona na Nou Campu.

Po návratu z delší dovolené jsem vybral poštovní schránku. Kromě tří dopisů a jedné složenky jsem našel jen hromadu letáků. Víte, kolik jich může posbírat průměrná česká domácnost za měsíc? U nás doma v součtu přesně 1768 stran. Dopočítal jsem i celkovou plochu letáků. Za jediný měsíc to bylo 126 m2. Pro představu: pokryli byste jimi polovina tenisového kurtu. Letáky ve schránce jediné domácnosti. Zkuste násobit a dostanete strašná čísla. Bydlíme v Unhošti, číslo popisné 1268.

Polovina Čechů nakupuje primárně podle letáků

Posedlost letáky potvrzuje několik hodnověrných průzkumů. Podle Sales House se 46% domácností rozhoduje o nákupu primárně podle letáků. Oproti pouhým 15% upřednostňujícím osobní doporučení.

Podle Incoma stoupá obliba letáků dlouhodobě od roku 2007. Kromě tištěných letáků si 11% domácností zvyklo aktivně vyhledávat letáky na internetu.

KPMG zjistilo, že 70% domácností pravidelně využívá slevové portály. V roce 2011 to bylo necelých 50%. Celkový obrat slevových portálů je odhadován na necelé tři miliardy.

NMS Market Research uvádí, že 52% oslovených Čechů pravidelně navštěvuje cenové srovnavače (například Heureka.cz). Srovnejte s 19% v roce 2009.

Honba za slevami je národní sport.

Kvůli letákům se chováme neekologicky

Neumím dohlédnout všechny ekologické dopady fenoménu slevových letáků. Každopádně to není legrace. Stačí jen výroba papíru na jejich výrobu. Pouhých pět domácností a jejich jeden rok plněné poštovní schránky a padne ztepilý smrk.

A pak je tu nárůst najetých kilometrů. Jsem naprosto mimo a vůbec mě letáky neberou. Potřeboval jsem odborníky pro pochopení, jak letáky číst a jak podle nich nakupovat. Naštěstí jsem našel mistry v oboru. Stačilo vyzpovídat sestru a sousedku a získal jsem všechny potřebné informace.

Vzorec chování je jednoduchý. Zapomeňte na oblíbený obchod. Zapomeňte na věrnost značce. Seberte letáky vyhodnoťte jejich výhodnost a zvolte obchod pro nákup. A každý týden to může být jiný obchod.
Navíc buďte připraveni na sólo výjezdy za opravdu „výhodnými“ slevami. Vždyť by je mohli vyprodat!

Zkusil jsem simulovat, jak by to vypadalo u nás doma. Jsme dinosauři a jezdíme zastarale do jednoho supermarketu pravidelně. I proto, že je blízko a šetříme čas. Při frekvenci jednoho nákupu týdně bychom najeli 780 km za rok. Pokud ale začneme variovat mezi 8 supermarkety různých značek a střídat je podle výhodnosti letáku, najeli bychom 1620 km za rok. A to nepočítám výjezdy za super-slevami, které zvyšují frekvenci výjezdů.

Stejně neekologicky se chovají i nabízející. Kvůli slevovým akcím navyšují počty rozvozových vozidel a jimi najeté kilometry. Pro větší zásoby potřebují větší sklady a víc energií na jejich provoz.

Na slevových letácích dlouhodobě nevydělá nikdo

Slevové letáky nejsou udržitelný koncept. Obchodníci přicházejí o marže a musí zaplatit vyšší logistické náklady. Zákazníci projedou daleko víc benzínu a ztratí spoustu času. A obě strany začnou tvořit zásoby a plýtvat. Domácnosti začnou vyhazovat ještě víc nespotřebovaných potravin. V takové slevě jsme to přeci museli koupit! A obchodníci budou dál likvidovat prošlé zboží, když se akce nepovede.

A hlavně trpí kvalita. Obchodníci hledají levné vstupy, aby nám mohli nabídnout ještě větší akce. Kolik nepřiznané koniny a kolik polské soli ještě sníme, než se na slevové letáky vykašleme.

Hlásím se jako ambasador boje proti letákům. Pojďme v Logiu hledat další důkazy jejich nesmyslnosti. Kdo se chcete přidat, přidejte se. Snad nejsem blázen, když mě letáky nezajímají a fakt štvou.