Ranní dopravní zácpa je vlastně klasickým problémem převisu poptávky nad nabídkou. Nabídka je kapacita metra, autobusů a silnic. Poptávka jsou tisíce lidí,  kteří se potřebují na osmou dostat do školy a do práce.

Jak se píše například v tomto článku na serveru Quartz, problémem se před časem začal zabývat globální start-up Urban Engines, který se snaží dojít k plynulejší dopravě a dojíždění. Dokonce mimo jiné navrhuje, aby městské úřady odměnily ty pracující, kteří do práce dorazí později – čímž uleví dopravě.

Autoři projektu analyzují, kdy a proč dochází k dopravním zácpám. Využívají svých zkušeností ze zaměstnání v technologických společnostech a práce s daty. Tak například šéf start-upu Shiva Shivakumar pracoval dříve pro Google. „Čím lépe porozumíte oběma stranám nerovnosti poptávky a nabídky, tím snáze můžete začít celý proces optimalizovat,“ říká.

Městský „crowd-sensing“

K porozumění, co se děje v městském dopravním systému, autorům slouží takzvaný „crowd-sensing“. Sbírají data z elektronických jízdenek, které se v některých městech obyvatelé používají – dosáhnou tak přehledu o tom, kde kolik lidí nastupuje a jak dlouho jim trvá jízda. Díky datům jsou tak analytici schopní přesně říct, co se kterou hodinu ve které stanici metra děje. Jak říkají sami výzkumníci, každý cestující se stává “minisenzorem“.

Na základě těchto dat mohou analytici celý dopravní systém vizualizovat. Z interaktivních grafik je pak patrné třeba to, ve které stanici je v danou hodinu na nástupišti příliš mnoho lidí. Mohou též odhalit dlouhodobější trendy (například zjišťují, jak se mění chování pasažérů v případě deštivého počasí – tím lze pak odhalit, zda je v některých dnech nutná třeba u stanice metra vyšší kapacita pro parkování osobních aut apod.). Dopravní společnosti mohou tyto vizualizace a závěry využít k zavedení efektivnějších jízdních řádů a rozhodnutím, kolik třeba vlaková souprava potřebuje vagonů.

Mimo špičku za peníze

Pro město je přidávání dalších a dalších souprav během špičky velmi drahé. Proto autoři projektu též navrhují zmíněnou odměnu těm, kteří se vyhýbají časům, kdy je doprava nejvíce přetížená. Myšlenka je jednoduchá – raději než nutit pcestující, aby platili zvláštní daň během špičky (což některá města neúspěšně vyzkoušela), odměňme ty, kteří se špičce vyhýbají – zkrátka užijme cukr místo biče, a bude to efektivnější.

Experiment už vyzkoušeli například v indickém Bengalúru. Řidiči, kteří se vyhnuli dopravní špičce, byli zařazeni do losování o hodnotné ceny. S každou cestou do práce mimo špičku svou šanci na výhru zvýšili. A motivace fungovala velmi dobře, mnozí řidiči skutečně jízdu do zaměstnání o pár hodin odložili.