Navigaci využívá dnes při jízdě autem mnoho lidí. Šetří čas a často i nervy v neznámých městech, když řidiče spolehlivě (ano, jsou výjimky a veselých příhod se ztracenými navigacemi není málo) dovede do stanoveného cíle. To je už běžná věc, která nepřekvapí. Zatím. 

Změnit se to může, až se nás jednou budou navigace ptát nejen, jestli chceme jet tou nejkratší nebo nejrychlejší cestou, ale až se jednou zeptají, jestli chceme jet cestou, která je nejhezčí. Jenže jak má navigace poznat, kde je to hezké? A bude to odpovídat tomu, co vnímáte jako hezké vy? Krásu nebo příjemné prostředí si přeci jen každý představuje asi o něco jinak.

Skupina badatelů z Yahoo! Labs v Barceloně ve spolupráci s univerzitou v Turíně se pokusili vyzkoumat, jak by se přeci jen navigace mohly naučit i tohle a jak by mohly nabízet lidem cestu příjemějším městským prostředím. Nedávno zveřejnili studii, ve které ukazují, jak by mapy měst mohly ukazovat nejen nejkratší, ale i hezčí nebo tišší cesty, než jaké jsou dnes v běžné nabídce navigací.

„Vyčíslili jsme, jak lidé vnímají po psychologické stránce městské prostředí a s použitím speciálních algoritmů identifikujeme příjemné objížďky,“ uvedli autoři studie pro web CityLab. Samozřejmě, že základní otázkou tak bylo zjistit, jak se dají kvantifikovat takové pojmy, jako co je krásna nebo štěstí?

Cesta za krásnou

Autoři studie se s tím obrátili na data od UrbanGems.org. Na tamních webových stránkách jsou v rámci experimentu umístěné vedle sebe fotografie dvou míst v Londýně a lidé mají vybrat, které z nich je hezčí, veselejší nebo tišší. Do pokusu, který funguje díky crowdfundingu, se zapojilo od září 2012 přes tři tisíce lidí. „Koncepty jako krása nebo štěstí jsou skutečně subjektivní,“ uvádějí k tomu výzkumníci. Ale díky velkému množství lidí, kteří se do testování zapojili, se jim podařilo zjistit, na čem se většina převážně shodne.

Jakmile měli takové údaje k dispozici, seřadili místa podle toho, jak jsou lidem příjemná a v kombinaci s dřívějšími algoritmy navrhovali nové – už hezší – trasy. Potom ve spolupráci s několika desítkami Londýňanů testovali na základě jejich znalostí města, jak se jim podařilo alternativní trasy navrhnout. Ukázalo se přitom, že taktika týmu badatelů funguje správně.

Jako bonus se dá vnímat to, že cesty, které z propočtů vyšly jako hezčí nebo příjemnější, zároveň byly pouze o zhruba 12 procent delší než nejkratší navrhované trasy současnými navigacemi. A to už je čas, který by učitě část lidí ráda „obětovala“. Otázkou tak nyní zůstává, jak by se toto dalo přenést snadno na ostatní města jinde na světě. V každém případě by to ale byla zajímavá věc, která by mohla přispět k větší spokojenosti života lidí ve velkoměstech.