Mobilní technologie mění celý svět kolem nás. Někdy si jen na první pohled nevšimneme, že se tu rozjíždějí velké změny, které by ještě před pár lety nebo i jen měsíci napadly jen málokoho. To platí i pro dopravu, především pak pro přeravu lidí ve velkých městech. Ještě nedávno byly karty rozdané jednoduše: buď člověk zvolil městskou hromadnou dopravu, vlastní auto, taxíka, nebo případně vyrazil pěšky. 

Hlavně v posledních pár měsících se ale tohle staré rozložení sil začíná měnit. I do Česka totiž už vstupují noví hráči a koncepty, které mohou za pár let zcela změnit to, jak se ve velkým městech přemisťujeme. Obecně se dá říct, že právě v dopravě se rozmáhají různé přístupy, které využívají takzvané sdílené ekonomiky (což je jeden z hlavních trendů budoucnosti v oblasti celé logistiky!).

Jedním z aktuálně velkých témat jsou úspěšné start-upy jako je třeba americký Uber, německý Wundercar nebo francouzský Blablacar. První dva z nich už působí (byť s obtížemi) v Česku hlavně ve městech, i BlablaCar se tu využívá – ovšem jde hlavně o delší a často mezinárodní cesty. Ačkoli jsou mezi tím, jak přesně fungují, určité rozdíly, jednoduše řečeno propojují přes mobilní aplikace nebo platformy ty, kteří mají auto a někam jedou s těmi, kteří jsou bez auta a chtějí urazit stejnou trasu.

Taxikáři v desítkách evropských metropolí proti těmto novým varintám spolujízdy protestují a i některá města tyto služby už zakázala. Také Praha utnula plány služby Uber Black. Ta nabízí zpoplatněné jízdy s certifikovanými řidiči v černých limuzínách, na rozdíl od taxislužby tu ale nejsou žádné oficiální taxametry ani povolení pro poskytování takové služby.

Když přijede „kamarád“

Uber proto nedávno spustil v Praze alternativní službu Uber Pop, do které se může jako šofér zapojit kdokoli nad 21 let s čistým trestním rejstříkem a vlastním autem. Aby opět nedošlo na zákaz, Pop se prezentuje jako platforma pro sdílení aut. Podobně se tu rozjel i Wundercar, kde je v zásadě na cestujících, jak velké dají „spropitné“ řidiči – ten je přitom označován za „kamaráda“ nebo „přátelského souseda“. Pro úřady tak jde o spolujízdu, na kterou nemají žádnou „páku“ ani důvod pro zákaz.

A pro Čechy může jít do budoucna o zajímavější model, kde si sami rozhodnou, kolik zaplatí. Dobrovolný příspěvek může být logicky i nulový. Aplikace, přes kterou Wundercar funguje, jen navrhne, jak vysoké by mělo být toto spropitné za danou vzdálenost, ale je na vás, jak se rozhodnete. Byznys to nejspíš nebude tak velký jako v případě Uber Pop, který má jasně určené taxy za dopravu. Proti tomu Wundercar by mohl lidi oslovit i díky tomu, že jeho řidiči musí mít nejméně dva roky praxe v řízení auta.

Jak nakonec „souboj“ mezi novými hráči na trhu (městské) dopravy dopadne, se asi brzy ukáže. Jasné je, že nejsou sami, kdo mění zaběhnutý řád. Další téma, kterému se tady na blogu budeme brzy věnovat, je sdílení aut, které podporují stále častěji i samotné automobilky.