Bezpečí je to hlavní pro nás všechny. Především v zimě přitom na silnicích patří dopravní nehody k téměř běžnému obrázku. Nehody ale nejsou něco, co se prostě děje a nedá se to zlepšit.

Ukázkový příkladem je v tomhle směru Švédsko. Země s nejbezpečnějšími silnicemi a dopravou na nich na celém světě. Jasně – Švédsko je tak velká země s „pár“ auty, že k nehodám ani nemůže docházet v takové míře jako jinde – dalo by se snadno namítnout. Jenže tak snadné vysvětlení zdaleka není.

Ačkoli počet aut ve Švédsku i délka ujetých vzdáleností se v téhle severské zemi od roku 1970 zdvojnásobila, počet úmrtí na silnicích naopak za stejné období klesl o čtyři pětiny. Loni tak ve Švédsku zemřelo podle údajů magazínu Economist 264 lidí – nejméně v dějinách. Na sto tisíc obyvatel tak připadají v průměru tři mrtví ročně, proti tomu průměr v Evropské unii odpovídá 5,5 osobám na sto tisíc lidí. Jak uvádí Citylab v USA to je přes 11 a v Dominikánské republice, kde je situace globálně nejhorší, to je dokonce 40 lidí. (V Česku letos mrtvých na silnicích po posledních poklesech opět přibylo, od ledna pro prosince zemřelo na českých silnicích 583 lidí, jak informuje Česká televize).

Jak už bylo řečeno, není to samo sebou. Švédsko má na tyto výsledky inspirativní recept, tzv. projekt „Vision Zero“, který přijal v podobě zákona tamní parlament v roce 1997. V něm se jednoduše řečeno zavázal, že sníží počet dopravních nehod s vážnými zraněními či smrtelnými nehodami na minimum. „Jednoduše neakceptujeme úmrtí nebo zranění na našich silnicích,“ cituje Economist Hanse Berga ze švédské národní dopravní agentury. A ukazuje se, že to skutečně funguje. (V době, kdy Vision Zero parlament schválil, připadalo na sto tisíc lidí sedm mrtvých na silnicích.)

Zpomalte, prosím

Základním prvkem je plánování. Silnice se ve Švédsku budují především s ohledem na bezpečnostní aspekty, v obydlené zástavbě jsou povoleny nízké rychlosti (maximálně 30km/h), zároveň jsou mezi silnicemi a chodníky nebo cyklostezkami vytvářeny „hranice“ tedy různá vyvýšení či bariéry, které zajišťují oddělení chodců a cyklistů od aut.

Asi 1500 kilometrů silnic je zároveň vystavěno na principu 2+1 – kde můžou řidiče v obou směrech dopravy využít jeden speciální pruh určený pro předjíždění. Klasické křižovatky nahrazují bezpečnější kruhové objezdy. Osvědčily se také nové přechody pro chodce, které jsou výraznější díky odrazkám a světlům, a navíc jsou u nich ještě retardéry, které auta zpomalují. Tato opatření na víc než 12 tisících místech pomohla podle odhadů snížit počet úmrtí chodců o polovinu za pouhých pět posledních let. Intenzivnější jsou i policejní kontroly a potírání alkoholu za volantem. Další detaily projektu Vision Zero najdete v rozhovoru na Citylab.

Zatímco nyní se jedná o poměrně jednoduchá řešení, která dokazují, že vytvořit bezpečnější silniční dopravu není nemožné, za pár let by do úsilí za bezpečnost mohl výrazněji promluvit ještě další faktor. A sice technologie v autech, které budou moci například zajistit automatické přizpůsobení rychlosti při dojíždění kolony, nebo zcela automatické systémy převezmou řízení vozu. Bezpilotní auta, o kterých jsme psali naposledy tady, vyvíjí i Volvo, které chystá v roce 2017 spustit ve spolupráci se švédským ministerstvem dopravy v této oblasti pilotní projekt.

Není sice jasné, jestli se podaří skutečně dosáhnout cíle Vision Zero, ale minimálně se o to pokusit a přiblížit se k tomuto cíli stojí za to.