Do poloviny století nás bude devět miliard a spotřeba masa se zvýší o téměř tři čtvrtiny. Zemědělství ve svojí současné podobě takovou poptávku nebude schopno naplnit.

Podle expertů se do roku 2050 produkce masa zdvojnásobí. Jen v Číně se však jeho spotřeba za poslední tři desetiletí zvýšila čtyřikrát, a k prudkému růstu životní úrovně dochází či dojde i v mnoha dalších rozvojových zemích. Hmotný dostatek přitom budí neutišitelnou chuť na maso, tak jako tomu bylo v poválečné Evropě.

Maso přitom jen tak nějakým výrobkem, ale především částí donedávna živého tvora. Například prase určené na porážku se nedožije ani roku, i za tu dobu však něco sežere a vypije. Vzhledem k tomu, že lidé ročně snědí padesát tři miliardy zvířat, není divu, že výnos zhruba sedmdesát procent veškeré orné půdy spolkne živočišný průmysl. A teď si představte, že na ukojení poptávky po mase, která se očekává v polovině století, bude třeba živit sto miliard hospodářských zvířat.

Intenzivní zemědělství zamořuje krajinu pesticidy a dusičnany z hnojiv, na pastviny či pěstování plodin pro výrobu krmiv denně padne třicet tisíc hektarů amazonského pralesa. Ostatně na vyprodukování kila masa je v konečném důsledku potřeba pětkrát větší zemědělské plochy, než k výrobě rostlinné potravy. A nějakých patnáct tisíc litrů vody.

„Efektivnější“ maso?

Rostoucí spotřeba masa tedy není udržitelná a produkci už není jak „zefektivňovat“. Ve velkochovech žijí zvířata v otřesných podmínkách, natěsnána v obrovském počtu na minimálním prostoru. Aby se zamezilo rozšíření infekčních chorob, jsou neustále cpána antibiotiky. Kvalitě jejich masa nepřispívá ani obrovský stres, kterému jsou po celý život vystavena. „Když jsem začínal, bylo syrové maso na dotek daleko měkčí, než je dnes,“ svěřil se nám penzionovaný šéfkuchař.

Snížit spotřebu masa by doporučil i váš lékař, lidé se však omezovat nechtějí. V laboratořích po celém světě se proto zkouší ještě jiná cesta. Maso ze zkumavky nepředstavuje ekonomickou, ekologickou ani etickou zátěž. Výhledově může být pěstováno velmi levně, přičemž jeho kvalita dalece předčí maso z velkochovů a může být například dále obohacováno vitamíny.

Takzvaná biofabrikace se dávno používá například v pivovarnictví, namnožením svalových buněk však v petriho misce steak nevyroste – výsledná hmota se podobá spíše sekané. Teprve před dvěma roky se nizozemským vědcům podařilo z kmenových buněk krávy vypěstovat kousek skutečné svaloviny, který už vydá za poloviční řízek.

Stejně velký potenciál má i průmyslová kultivace kožní tkáně, kterou zdokonaluje newyorský start-up Modern Meadow. Možnosti uplatnění najde tato technologie jak v lidské medicíně, například při léčbě popálenin implantací pacientovy vlastní kůže, tak v modním či nábytkářském průmyslu jako alternativa zvířecí kůže. „Když jsem o něčem takovém slyšel poprvé, měl jsem to za fantasmagorii,“ říká Andras Forgacs, spoluzakladatel a CEO společnosti. „Ale až se za takových třicet let ohlédneme zpět, nebudeme chtít věřit, jak jsme pro maso a kůži mohli chovat miliardy zvířat. Tak šíleně plýtvat zdroji.“

MGregorovicAutorem je Miroslav Gregorovič, konzultant ve firmě Logio. Vystudoval logistiku na Fakultě Dopravní ČVUT a řízení dodavatelského řetězce na Georgia Institute of Technology v Atlantě. Dva roky sbíral zkušenosti jako analytik-konzultant v americkém Silicon Valley. Dnes pracuje v Logiu na projektech v sektoru automotive a skladové logistiky, dále se podílí na inovativních vnitrofiremních aktivitách jako například „Logio Úderka“.