Skladovat se dá zboží, zásoby i suroviny různě. A jak praví základní poučka, v nouzi roste kreativita. To se potvrdilo nedávno, když se na začátku letošního roku dostaly ceny ropy až pod cenu padesát dolarů za barel (více si o tématu přečtěte zde)

Cena za tohle černé zlato se dostala tak nízko, že v tom řada obchodníků s ropou viděla dobrou příležitost pro spekulaci na opětovný růst ceny. Společnosti jako je například Shell, švýcarská Trafigura nebo holandský Vitol, ale i další nakoupily za výhodné ceny velké zásoby ropy. Ty pak nechaly naložené v tankerech, jež s ropou v podstatě sehrály funkci obřích plujících skladů.

Pak už jen stačí počkat, až ropa opět zdraží (to ovšeobecně odborníci v dlouhodobém výhledu očekávají – ke korekci propadu ceny již dochází, barel severomořského brentu nyní stojí přes 60 dolarů) a levně nakoupenou ropu dráž prodat. V zásadě jde o situaci, které obchodníci říkají jednoduše contango.

Podle jednoho řeckého rejdaře, jehož cituje agentura Bloomberg, se po výrazném propadu cen ropy náhle zvýšila poptávka po pronájmu volných tankerů s velkou kapacitou. A poradenská společnost JBC Energy z Vídně dokonce v polovině ledna odhadovala, že jen v první polovině letošního roku si tímto způsobem firmy „uskladní“ na mořích až 60 milionů barelů ropy. Informaci přinesla jako první agentura Reuters.

Nelze ale pouze čekat na zdražení ropy a pohodlný výdělek. Nájem tankerů samozřejmě „něco“ stojí, to se liší podle smlouvy, délky pronájmu tankeru i další faktorů. V průměru se ovšem cena počítá jako šest dolarů na uskladněný barel. Největší tankery přitom mají kapacitu až tři miliony barelů.

Více o skladování ropy a spekulacích na vývoj jejíc ceny se můžete dočíst tady 

Podobnou taktiku firmy v petrochemickém průmyslu využily už v roce 2009, kdy na mořích držely v tankerech na sto milionů barelů ropy. Více informací najdete například tady