Málokdo do hloubky přemítá o tom, kde končí velké dopravní prostředky, které už nikdo nepotřebuje. Jejich demontáž není zrovna snadná a někdy se používají poněkud přímočařejší metody.

V indickém městě Alang ve státě Gujarat najdeme obří vrakoviště lodí. Fungují zde desítky společností, které vraky rozebírají, a pracují tu desetitisíce dělníků, kteří dělají náročnou a nebezpečnou práci. Na jedné straně se tu dře v nelidských podmínkách, na druhé straně se vraky skutečně daří demontovat a materiál dál zpracovávat (více o tom napíšeme v některém z dalších blogů na Logiu).

Jinde vysloužilé dopravní prostředky odklízejí méně tradičním způsobem. Týká se to třeba vagonů newyorského metra. Jejich kostry odvezou do Atlantského oceánu a u břehů státu Delaware je prostě „vysypou“ do moře.

Každého člověka, který má byť jen trochu rád přírodu, hned napadne, že je to barbarství. Podle řady odborníků tohle odsouzení ale není tak jednoznačné. Do moře se nevyhazují žádné chemikálie, jen kusy železa, které mají v oblibě hejna ryb a dalších mořských živočichů, protože si do nových příbytků hezky zalezou. Vznikají tak jakési urbanistické korálové útesy, které jsou pro řadu mořských živočichů mnohem „atraktivnější“ než písek, který je u amerických břehů obvyklý. V těchto průmyslových útesech se totiž řada z nich snáze ukryje před predátory.

Do moře v této oblasti za posledních deset let Američané odklidili přes 2500 vagonů metra. Informace o této svérázné likvidaci odpadu se jednou za čas objeví ve světových médiích, před pár lety o tom informoval i v této reportáži New York Times. V poslední době na věc upozornil fotograf Stephen Mallon se svým projektem „Příští stanice Atlantik“, který nafotil tyto působivé snímky. Ukazují, jak se vozy metra topí v oceánu. „Když vidím ty obří vagony, jak vypadají jako dětská hračka ve vaně, chvěje se mi srdce,“ říká.

O projektu informovalo před nedávnem i české Radio Wave, v jehož reportáži nejdeme i zmínky o tom, kam vlastně míří vysloužilé veřejné dopravní prostředky z Česka. Řada z nich méří do chudých zemí, kde ještě najdou své využití. Desítky let staré české tramvaje tak najdeme třeba v některých ukrajinských městech.