Víte, nám z Logia hodně vadí jedna věc, kterou všichni kolem sebe nejen vidíme, ale většinou i sami působíme. O co že to jde? Plýtvání. Přitom mnohdy stačí málo a plýtvání se dá dost výrazně omezit a ušetří se tak nejen naše (ať už soukromé nebo firemní) náklady a zároveň pomůžeme světu kolem nás. Na omezení plýtvání nám prostě záleží. Začneme se proto tady na blogu věnovat jednomu extrému, který ale může nás všechny motivovat k tomu, snažit se plýtvat alespoň o něco méně. Řeč je o tom, zda se dá v dnešní době vůbec žít tak, aby člověk za sebou nenechával odpad. Jednoduše se tomu říká zero-waste, nebo podobně když je řeč o cirkulární ekonomice, jde v zásadě o totéž.

Současný systém, kdy se nejrůznější zboží vyrábí, prodává, kupuje a (za kratší nebo delší dobu) zase vyhazuje, není (s ohledem na rostoucí světovou populaci a ubývající zdroje) dlouhodobě udržitelný. Recyklace je stále důležitějším pojmem, ale aby mohla fungovat, musí tomu být uzpůsobená i výroba.

Nejde ale o nějaký výkřik pár radikálních lidí odtržených od reality. Právě naopak. Tématu cirkulární ekonomiky se úzce věnuje i Evropská komise. „Od průmyslové revoluce konstantně roste množství odpadů,“ upozorňuje EK na svých stránkách s tím, že je zažité vzory linerární ekonomiky výrazně přepracovat a zaměřit se víc na znovuvyužívání, opravy místo vyhazování a recyklace produktů. „Co se považovalo za odpad, můžeme přeměnit ve zdroj,“ uvádí se zde s tím, že efektivnější využití zdrojů navíc přinese nové pracovní příležitosti a ekonomický růst.

Recyklace se ale netýká jen papíru, skla, plastů a dalších známých materiálů. Téma to je třeba i v případě oblečení a dalšího spotřebního zboží. V našich dalších článcích se na tohle téma podíváme do hloubky a popíšeme například, jestli se dá skutečně žít tak, aby člověk za sebou nenechával žádný odpad.

Více informací o cirkulární ekonomice najdete například zde.

Jedním z průkopníků Zero Waste u nás je Michael Rada, který o svém přístupu píše například tady.