Plynulost mezinárodních dodavatelských řetězců neohrožují pouze dopravní kongesce, nehody, selhání techniky nebo vlivy počasí.

Pod pojmem security se rozumí ochrana před protiprávní činností, která působí škody na majetku nebo lidském zdraví. A nejde jen o nepoctivého zaměstnance, který si odlévá naftu z jemu svěřeného nákladního auta. Skutečně globálně rozkročené dodavatelské řetězce se potýkají i s fenomény, které jinak známe jen z televizních zpráv: narušují je sabotáže, pirátství, pašeráctví či dokonce terorismus.

Například kdo ještě před třemi roky posílal lodě Adenským zálivem, musel reálně počítat s útokem pirátů. Než čísla výrazně stlačily mezinárodní mise v čele s eurounijní operací Atalanta, docházelo k i sto šedesáti přepadením ročně, přičemž se za těchto „zlatých časů“ zločincům dařilo vymáhat v průměru téměř pět a půl milionu dolarů výkupného za loď.

Přitom pirátství patří mezi rizika, která lze odhadnout či se na ně alespoň připravit. Jedním z hlavních problémů řízení security je však obtížná předvídatelnost výskytu mimořádných událostí, ke kterým dochází nahodile. Toky dodavatelských řetězců tak bývají zdrženy nebo přerušeny činy, které na ně ani nejsou primárně cílené. Příkladem mohou být nedávné teroristické útoky v Paříži, kde se pachatelé ukryli v papírně na severovýchodě Paříže. Zablokovali tak provoz objektu a zároveň dopravní tahy v obklíčené oblasti.

Iniciativa nas ochrání

Nepředvídatelné události představují vážný problém zejména pro technologie založené na minimalizaci zásob (JIT, LEAN). Terorismus a organizovaný zločin přitom mají stále vyšší stupeň organizace a kooperace, používají moderní technologie a často disponují nemalými zdroji financování. Útoky z 11. září se staly zlomovou událostí, která veřejnosti odkryla zranitelnost mezinárodní přepravy. V následcích došlo ke zpřísnění bezpečnostních a celních procedur při přechodu hranic. Důkladné kontroly a zatížení administrativou vytvářely zpoždění, prodlužovaly dodací lhůty a zpomalovaly chod obchodu.

Vládní agentury a nadnárodní organizace se proto rozhodly založit iniciativy celního a soukromého partnerství v oblasti ochrany dodavatelských řetězců. Mají podobu standardů bezpečnosti, které definují jak prevenci vzniku mimořádné události, tak postupy v případě, že krizová situace nastane. Splnění kritérií a implementace opatření se firmám vrátí ve výhodách ze strany celní správy, například méně častými kontrolami či kratšími celními procedurami. Příkladem je projekt Světové celní unie Authorized Economic Operator, který uznává celá řada státu včetně Evropské unie.

U integrovaného řetězce má selhání jednoho z článků vliv na rytmus celého systému. Bezpečnostní programy se tedy vedle dopravců soustředí stejnou měrou na výrobce, skladovatele, zasílatele, celní agenty, operátory terminálu, poskytovatelé logistických služeb a další subjekty zapojené do toků od těžby až po spotřebu. Zavedení všech požadovaných opatření však může představovat nemalou investici, u které je očekávána návratnost. Každý subjekt tedy musí pečlivě zvážit, zda-li míra bezpečnostního rizika za to stojí.

Pro některé firmy může získání statusu představovat „pouze“ mezinárodně uznávaný certifikát a zvýšení reputace, pro jiné získání či udržení významného odběratele, který standardy vyžaduje. Ochrana před protiprávní činností se každopádně stává nedílnou součástí řízení dodavatelských řetězců a dnes dobrovolné požadavky mohou být zítra povinné.

IMG_20150126_150855Autorem je Ondřej Stejskal, absolvent Logistiky, technologie a managementu dopravy na ČVUT v Praze. Pracuje v consultingu, kde se podílí na projektech logistiky a řízení dodavatelských řetězců. Jeho profil se formoval během studií, kde měl možnost vzdělávat se v zahraničí a zároveň získal nadšení pro logistiku. Díky této kombinaci ho naplňuje práce pro Logio a to v mezinárodním prostředí, kde je třeba čelit jazykovým a kulturním rozdílnostem.