Plýtvání jídlem je v současné době čím dál více diskutovaným tématem. Z průzkumu veřejného mínění ekonomové zjistili, že v roce 2013 cena potravin, kterou Češi v průměru ročně vyhodili, byla okolo 20ti tisíc Kč, což odpovídá přibližně 170 kg potravin na osobu.

V Británii je to dokonce až 560 kg vyhozených potravin. Logio se zabývá odstraňováním neefektivit a plýtvání ve všech částech dodavatelských řetězců. V oblasti potravin jsou za největší objem plýtvání zodpovědné poslední dva články řetězce – maloobchod a spotřebitel sám.

S komunitou Zachraň jídlo, která bojuje proti plýtvání potravinami,  jsme navázali spolupráci, abychom se i my mohli zapojit do boje proti nekonečnému plýtvání. Posláním Zachraň jídlo je zachraňovat potraviny, které tvarem a velikostí neodpovídají spotřebitelskýcm standardům jako jsou váha, velikost, tvar a vzhled. Mrkev je například moc zahnutá, kedlubna příliš velká a podobně.

 

Jednou z našich společných akcí bylo paběrkování nesklizené zeleniny. Jde o poměrně starou a dnes již takřka zapomenutou tradici sbírání zbylé zeleniny po sklizni z pole. Je to jednoduchá aktivita, která pomůže omezit plýtvání ovocem a zeleninou. Nás zajímalo ale i pozadí paběrkování, hlavně to, jak probíhá příprava a komunikace nejen s dobrovolníky, ale i zemědělci, zeptali jsme se na tento postup přímo Adama Podholy, projektového manažera Zachraň jídlo.

„Postup je takový, že když se Zachraň jídlo rozhodne, že chce vzít dobrovolníky a jet paběrkovat, zavoláme zemědělci, zjistíme, zda-li má část pole k paběrkování, tj. že např. kedlubny přerostly, mají větší listy; část pole s mrkvemi zůstane po sběru na poli či jsou pokroucené; kapustu poničil déšť, atd. Pokud my zemědelci nezavoláme, nezjistíme, že má část pole k dispozici, tak ji většinou zadiskuje, tj. zaorá. Pokud by zelenina na poli zůstávala déle, mohla by přitáhnout další škůdce, hnilobu a půdě by to neprospělo. Často se tam nasadí něco dalšího“, popisuje Adam proces organizace paběrkování.

Zachraň jídlo poté kontaktuje Potravinovou banku u které zjistí, zda-li má o zeleninu zájem. „Pokud zájem má, domluvíme se na konkrétním čase, domluvíme dobrovolníky, které můžeme vybrat z našich kontaktlistů nebo facebookové skupiny a zajistíme výjezd na konkrétní den.“, dodáva Adam. Náklady, pokud nebudeme počítat čas zaměstnanců organizace Zachraň jídlo, jsou pak za dopravu a svačinu pro dobrovolníky okolo 400 Kč. Do těchto nákladů se nezapočítávají náklady Potravinové banky, což je například doprava či plat skladníků. „Ale hodnota zboží, co v 5 lidech často nasbíráme, daleko převyšuje vstupní náklady,“ zdůrazňuje Adam Podhola.

Projekt si vyžadoval počáteční investice, kdy bylo nutné nejdříve vybudovat síť kontaktů. To znamenalo, že většinu zemědělců muselo Zachraň jídlo objet osobně a projekt jim představit. „Vysvětlili jsme jim náš záměr a získali si jejich důvěru. Teď už pracujeme s naší databází. Tu jsme letos rozšířili o ovocnáře. Už  je to mnohem snazší. Zemědělci nás znají a máme vybudovaný vztah.“ doplňuje Adam.

Dalším aktuálním a zajímavým tématem je omezení plýtvání potravin v Dánsku. Dánům se povedlo něco opravdu zajímavého. Za pět let snížili plýtvání o 25 %. Jak se jim to povedlo? Začalo u nich vznikat plno zajímavých projektů a neziskových organizací, které se tímto tématem více zabývají. Jedním z takovýchto projektů je například otevření restaurací vařících z potravin, které by jinak byly obchody znehodnoceny.

Další restaurace večer nabízí levněji jídlo, které se za celý den nestihlo spotřebovat a také by skončilo v kontejneru. Do projektu se kromě restaurací zapojily také obchody, které prodávají potraviny po datu minimální trvanlivosti za nižší ceny a také omezili slevové akce, které spotřebitele nutily nakupovat více potravin, z důvodu úspory financí, což ve finále naopak vedlo k vyhazování prošlých či zkažených potravin, protože se nestihly spotřebovat.

Zdroj: Logio

 

Od roku 2018 bude i v České republice nařízeno, že veškeré nespotřebované potraviny z prodejen nad 400 metrů budou nabízeny charitě.

JENŽE

Problematika plýtvání je složena z několika dílčích problémů. Mohlo by se zdát, že hypermarkety jsou největšími „plejtváky“, ale naopak jsou to domácnosti. Je to tím, že nespotřebované zboží na konci řetězce má největší hodnotu. Proč to tak je?

Jak bylo zmíněno o pár řádků výše, hlavním důvodem jsou slevy. Právě ty podněcují spotřebitele kupovat více zboží, aby ušetřili. Nejhorším příkladem jsou akce 1+1. Nepomáhá tomu ani fakt, že podle našich dat ⅓ zlevňovaných a akčních potravin jsou ty nejrychleji se kazící. Ovoce, zelenina, uzeniny a mléčné výrobky.

 

 

Bohužel je potřeba si uvědomit, že plýtvání konkrétní potravinou znamená i plýtvání energií, která byla vynaložena na výrobu produktu, případně dalším materiálem.

Za zmínku určitě stojí informace, jaké plýtvání se skrývá například za vyhozením jednoho půl kilového balíčku toastového chleba. Na jeho výrobu spotřebujeme až 650 litrů vody. Stejné je to také se spotřebou pohonných hmot dováženého zboží, s tím souvisejícím opotřebováním silnic, znečišťování prostředí a v neposlední řadě také náklady na likvidaci komunálního odpadu.

Zdroj: http://temp.waterfootprint.org/?page=files/InfoGraphics

Zkuste se zamyslet, co se všechno muselo stát, aby se právě jeden konkrétní produkt, ať už je to například  káva, sýr, či již zmíněný chléb dostal do Vašeho obchodu. Všechny tyto souvislosti je potřeba mít v hlavě nejlépe ještě předtím, než v obchodě natáhneme ruce k regálům a začneme plnit nákupní košík vším, co nám padne pod ruku. Doma už pak bývá na přemýšlení pozdě. Proto nejdřív mysleme, pak nakupujme a hlavně neplýtvejme.

https://www.youtube.com/watch?v=Q8A081wUzSg

 

 

Zdroj: www.zachranjidlo.cz, http://temp.waterfootprint.org/?page=files/InfoGraphics, www.lidovky.cz, ČT24