Obrovská fronta zvědavých dětí se line přes půlku školního areálu – kolem prašné cesty a učeben pro nejmenší, vedle šňůry na prádlo a jídelny až přes nádvoří u assembly hall. Nějak moc se netlačí ani nepostrkují, dokonce se ani nepřekřičují. Spíš netrpělivě vyčkávají až přijdou na řadu ony. Sem k nim – do Mulbekhu, vesnice uprostřed indického Himaláje v oblasti Kašmíru přivezli dobrovolníci z Čech velké povyražení. Velkou trampolínu, kterou si o volných chvílích můžou užít. Každé 2 minuty, přesně. Řeklo se jim, že na trampolíně můžou být pouze po jednom a tak všechny pravidla dodržují.

Děti čekající frontu na trampolínu v centrální části areálu školy.

Tu trampolínu sem odvezli dobrovolníci působící prostřednictvím organizace Brontosauři v Himálajích (BvH) – neziskovky, která díky podporovatelům a práci dobrovolníků postavila školu právě zde v Mulbekhu. V místě, kde je splachovací záchod luxus, který si může dovolit jen ředitel školy a škola je komunitním centrem nejen pro děti samotné, ale pro všechny obyvatele této oblasti. Dovedete si tedy představit, že význam celého školního areálu, ve kterém se konají během roku nejrůznější akce i pro veřejnost, je nedocenitelný

” Jako většina odpovědných firem, i Logio myslí na ostatní a filantropická činnost k nám neodmyslitelně patří. Podporujeme nejrůznější projekty, které nám dávají smysl. V tomto případě Logio například zajistilo oblečení pro dobrovolníky a pro děti různé školní a kreativní potřeby. Tak se i nyní, po skončení letní výuky, mohou žáci vydávat nejen do světa kreativní tvorby, ale také se dále všestranně rozvíjet.”

To, že v Logio působím na marketingové pozici není náhoda – vždycky mně zajímalo propojení humanitární a mediální sféry. A proto není divu, že jsem jela učit do Indie předmět “mediální gramotnost”. Její vliv na společnost může být naprosto kritický, příklady toho jsme mohli vidět u řady voleb hlav států nebo vlád, ale samozřejmě že nejen tam. 

V takových místech, jako je Indie, která je nejen druhým nejlidnatějším státem světa, ale také zemí s nejvyšším průměrně stráveným časem na Facebooku (17 hodin týdně!), je o to důležitější, aby lidé nepodléhali fake news a rozvíjeli své kritické myšlení.

BvH pomohli k tomu, aby vybavení učeben bylo vysoce nadstandardní. Jen díky tomu je vůbec možná výuka některých předmětů.

I proto jsem si toto téma vzala za své a věnovala se mu v letní výuce v indické škole, a to nejen u přidělených dětí 7. a 8. třídy základní školy, ale i v rámci přednášky pro dospělé posluchače z okolí. Dezinformace a fake news jsou totiž všude kolem nás, a jakákoli skupina obyvatel by s nimi měla umět bojovat

Až zde v Indii jsem si uvědomila, nakolik má činnost organizace, jako je právě BvH opravdu smysl a dalekosáhlý význam. Celý rozlehlý komplex školy se všemi svými učebnami, společenskými sály, jídelnou, sportovními hřišti na volejbal nebo basketbal by s největší pravděpodobností vůbec nestál, nebýt právě Himálajských patronů a dobrovolnické činnosti BvH (ať už učitelů nebo dobrovolníků na stavbě), kteří místo navštěvují a svojí činností rozvíjejí už více než 7 let.

Dalším milým překvapením byly samotné děti. V přímém kontaktu s nimi jsem pocítila nejen velkou vděčnost za to, že se můžou dozvědět něco nového, ale i vůbec samotnou možnost se s námi jakožto cizinci setkat a mluvit s námi. Všudypřítomné uctivé pozdravy “Good morning, Mam’; How are you, Mam’?” se staly symbolem celého pobytu. Asi nejvíce dojemné pro mě bylo, jak se chtěly podělit o to málo, co sami mají – o prosté svačinky tvořené pár suchými plackami a sladkostmi. Chtěly nám tak ukázat svůj vděk a všeobecnou úctu, kterou nám vřele projevovaly.

Dívky ze sedmé třídy mulbecké základní školy a jejich učitelky Eva, Gabriela a Katka. Tato škola jako jedna z mála v oblasti umožňuje studium všem dětem, bez ohledu na náboženské vyznání.

Byla to tedy škola nejen pro ně, ale i pro mě samotnou. Můj celkově neopakovatelný dojem z celé výpravy podpořila i skvělá, téměř 40členná parta dobrovolníků. A to nejen díky společným dobrodružstvím v podobě výprav do buddhistických chrámů a horských průsmyků, ale i díky každodenním malým vítězstvím a překonaným výzvám, jakými jsou odlišné kulturní zvyklosti nebo hygienické zázemí.

Děti měly možnost v rámci výuky také hrát edukativní únikovou hru “Facescape”, při které musely odolávat manipulativním technikám, byly nuceni si ověřovat informace, vyhledávat a poznávat kvalitní zdroje. Zároveň si procvičily i koordinaci a práci v týmu.

Je 16:30 a dětem skončila poslední hodina výuky. Spousta z nich ale utíká zpátky k trampolíně, aby si ji dneska ještě trošku užily. Poslední děti z areálu mizí až chvíli před západem slunce kolem osmé hodiny večer. Vyžití na vesnici moc nemají, a tak kromě práce na poli je škola právě tím místem, kam se uchylují i ve volných chvílích. Už teď sní o tom, co dalšího dobrovolníci příští rok asi přivezou…

Firmě Logio, Brontosaurům, Himaláji a dobrodružstvím tedy zdar!